THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řeknu to radši hned zkraje. Nečekejte žádný metal, dokonce ani hard rock. S přimhouřením jednoho oka možná keltský rock, někdy art rock, občas symfonično. Vlastně ani nevím, jestli má tahle nahrávka na našemu webu co pohledávat? Obecně se ale předpokládá, že většina metalových fanoušků má ráda i fantaskní příběhy a tím "Kolo času", rozsáhlá sága předního amerického spisovatele Roberta Jordana, bezesporu je. Osobně mi současná fantasy přijde mnohem zajímavější a čtivější než třeba zdlouhavé, rozvleklé a příliš popisné bajky tatíka Tolkiena. Při vší úctě k jednomu ze zakladatelů žánru, samozřejmě.
Rand al´Thor - Drak Znovuzrozený, tak se jmenuje hlavní hrdina knížek (mimochodem vychází i u nás v nakladatelství NÁVRAT a přes velké množství již vydaných dílů je konec stále v nedohlednu, takže nám pan autor nesmí ještě dobrých pár let zemřít, neb není nic horšího než kniha bez konce). Zpočátku ovšem pouze Rand, kluk z vesnice. Postupně sledujeme jeho životní proměnu, útrapy, okrývání starých pravd, zkrátka typické žánrové klišé. Jenže skvěle napsané, s celou řadou inovací. Proto má kniha takový úspěch po celém světě. Před několika lety na její motivy vznikla slušná počítačová hra, teď tedy soundtrack a pane Bože, ochraňuj nás od amerických filmařů a jejich nenechavých pracek. Další paskvil typu "Tomb Raider Movie" bych skutečně velmi nerad…
Zpátky k hudbě. Je hodně náladová. Hlavní postava projektu, všeuměl Robert Berry, se soustředil především na patřičnou atmosféru, které dociluje jakoby zpovzdálí vedenými údery kotlů, šlehů a ruchů smyčcových nástrojů. Pokud máte naposloucháno alespoň několik filmových doprovodů, tušíte zhruba o co kráčí. Tady navíc atmosféru prokresluje v míře vrchovaté akustická kytara s mandolínou, takže především z ní pramení pocit inspirace již zmiňovanou kelťárnou. Vrcholy alba jsou pak tři zpívané skladby. Hned úvodní dupárna "A Theme For The Wheel Of Time" (hlaholí sám principál?), jedenáctá "Ladies Of The Tower" zpívaná Lisou Bouchelle (já tu ženskou zbožňuju!) a závěrečná "The Aiel Approach (Dahl Of A Chant)", kteroužto hlaholí Andy Frazier.
Doporučení na závěr. Nakupte knihy, zalezte na své oblíbené místečko a ke čtení si zkuste pustit tenhle soundtrack. Třeba i vy podlehnete magii "Kola času" - tam kde jsou nitky osudu tkané do vlákna, kde Bezejmenný má tvář pokušitele a Drak Znovuzrozený se hlásí o své dědictví… je to ještě Kouzlo???
Sountrack ke knížce? Myslím, že to tu ještě nebylo, alespoň si nevzpomínám. Ale proč ne, pokud se toho ujme někdo podobně schopný jako Robert Berry, není třeba se strachovat o výsledek. Jen při poslechu třech zpívaných věcí, které jasně vedou nad zbytkem alba, se vkrádá myšlenka, jaké by bylo celé album v písničkovém duchu. Troufám si tvrdit, že vynikající...
8 / 10
Lief Sorbye
- mandollína
Andy Franzier
- zpěv, kytara
Lisa Bouchelle
- zpěv
Michal Muller
- housle
Robert Berry
- všechno ostatní
1. A Theme For The Wheel Of Time
2. Return To Emonds Field
3. Song For Moiraine
4. Traveling The Ways
5. Spears And Buckler
6. Dream Walker
7. The Knowledge Of The Wise Ones
8. The Winespring Reel
9. The Halls Of Tar Valon
10. Search For The Black Aiah
11. Ladies Of The Tower
12. The Same Of Houses
13. Voyage Of The Sea Folk
14. Heart Of The Wolf
15. Journey Through The Waste
16. Lan The Warder
17. March Of The Crollocs
18. Rand's Them (Fanfare For The Dragon Rebord)
19. The Aiel Approach
Vydáno: 2001
Vydavatel: Magna Carta
Stopáž: 53:22
Produkce: Robert Berry
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.